Povídka "Nový život" 1. díl

12. července 2012 v 15:09 | Daisy |  POVÍDKY
"Tak jsme tu." oznámil taxikář a zastavil svůj vůz v odlehlé čtvrti města. "Anife, Anife! Vzbuď se konečně a vyndej si tu věc z uší" zacloumala se spící Anife mamka a nadšeně vystoupila z auta. Anife pootevřela oči a uklidila svůj ipod do postranní kapsy u batohu. "To už jsme jako tady? Vůbec to tu nevypadá tak, jak jsi mi vyprávěla." Anife vystoupila ze žlutého taxíku, který zaparkoval u vylidněné příjezdové cesty, nikde nebyli vidět žádní lidé, všude bylo ticho a už se začalo stmívat. "Ano Anife, jsme už tu. Náhodou to tu vypadá celkem pěkně, uvidíš, že si tu brzo zvykneš zlatíčko a najdeš si nové přátelé. Ale teď už mi pojď pomoct s těmi těžkými kufry a nestůj tam tak." Anife s mamkou tahali těžké kufry z auta a taxikář se jim vydal na pomoc. "To je to tady vždy takové klidné?" zeptala se maminka taxikáře. "Abych pravdu řekl, vlastně moc nevím, ale myslím, že v této čtvrti města určitě žije několik dalších rodin, asi jsou všichni na prázdninách.." řekl a pomohl jim s kufry až ke dveřím a potom beze slov odjel.
"No fajn! Jediná živá bytost kromě nás, co jsem tu zatím spatřila nás právě opustila a nechala uplně samotné!" Pronesla naštvaně Anife a vešla do malého domku. Domek stál u příjezdové cesty a za ním stálo několik dalších rodinných dvojdomků, okolo něj byla malinká zahrádka s jezírkem, vše ale působilo velice pochmurně, jako by tu už dlouhou dobu nikdo nebydlel. "Anife, přestaň. Neměla jsem na výběr po tom, co mě v Bruselu propustili z práce, museli jsme se přestěhovat.. Můžeš mi to prosím přestat dělat ještě těžší?"
"Promiň mami, ale prostě se s tím vším musím nějak vyrovnat. Jsem tu teď sama, úplně bez přátel.." Anife věděla, že tyhle prázdniny budou asi nejhorší v jejím životě. Vlastně ani po nich ji nic hezkého nečekalo. Nastoupí do nové školy, bude mezi novými lidmi, nikoho tam nebude znát. Všichni už určitě budou mít plno starých kamarádů. Kdo by chtěl kamarádit s novou holkou, co se právě přistěhovala a neví o nich vůbec nic.
"Můžeš si odnést věci nahoru, tam na tebe čeká tvůj nový pokoj. Nemůžu se dočkat, co na to řekneš!" uslyšela svou mamku, jak k ní mluví z jejich nové kuchyně. Vyšlapala dlouhé stočené schody nahoru a poohlédla se po nějakých dvěřích. Byli tam dveře do koupelny, žebřík na půdu a ještě jedny dveře, které musely být od jejího nového pokoje. Když však otevřela dveře, myslela si, že už to snad horší být ani nemůže ..

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Zet Lady Zet | Web | 12. července 2012 v 14:58 | Reagovat

Mě se náhodou ta povídka moc líbí :) máš hezký způsob psaní a těším se na pokračování! ;)

2 ♥Kittys♥ ♥Kittys♥ | Web | 12. července 2012 v 15:16 | Reagovat

moc pěkné..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama